LOŠTICE
HISTORIE ŽIDOVSKÉ KOMUNITY
SYNAGOGA
Loštice kolem r. 1930
9. stol.
Přítomnost židovských obchodníků na území Velkomoravské říše dokládá Raffelstettenský celní a plavební řád z počátku 10. století. Karavany židovských kupců však procházely naším územím již v římském období.
1254
Král Přemysl Otakar II. vydal Statuta Judaeorum. Toto privilegium celoevropského významu stanovilo právní postavení židovských obyvatel Čech a Moravy. Židé byli poddanými krále, který jim zaručoval ochranu a náboženskou svobodu. Dokument byl potvrzen řadou následujících českých panovníků a zůstal podkladem právního postavení Židů až do konce 18. století.
1454
Na základě výnosu, vydaného králem Ladislavem Pohrobkem, museli Židé opustit Uničov, Olomouc a jiná moravská královská města. Moravští feudálové je však ochotně přijímají do svých poddanských měst. S tímto procesem přímo souvisí počátky židovského osídlení Úsova a nepřímo i Loštic.
1544
Nejstarší zmínka o židovském osídlení v Lošticích, kdy zde Žid Beneš koupil dům za 115 zlatých. V té době město patřilo k bouzovskému panství a jeho majitelem byl Václav Haugvic z Biskupic.
1554
Zřízení židovského hřbitova při silnici do Palonína.
kolem 1560
Výstavba první dřevěné synagogy v židovské čtvrti poblíž farního kostela.
1581
Ustanovení židovské samosprávy v Lošticích s rychtářem a dvěma konšely.
Založení samostatné knihy zápisů - Registra obecní židovská. Zřízení židovského obecního domu.
1618-48
Třicetiletá válka ukončila období prosperity v našich zemích. Celé město včetně synagogy bylo zpustošeno a asi polovina židovských domů zůstala neobydlených.
1651
Budování nové dřevěné synagogy. Loštická komunita se začala postupně rozrůstat, neboť sem přicházeli vystěhovalci z Polska, Litvy a Ukrajiny, kteří prchali před pronásledováním, vyvolaným Chmelnického povstáním (1648 -1656). Rovněž sem přicházeli Židé vypovězení z Dolních Rakous a Vídně (1670).
1727
Přemístění židovské čtvrti na západní okraj města. Translokační reskript, vydaný císařem Karlem VI., nařizoval přemístění židovských obydlí, která se nacházela poblíž katolických kostelů. V Lošticích se výnos vyřešil výměnou domů mezi křesťanskými a židovskými majiteli. Odpor obyvatel i majitelů města proti císaři byl marný. Rozvoj obce pokračoval i na nové lokalitě.
1781-88
Reformy císaře Josefa II. počaly odstraňovat nejzávažnější diskriminační předpisy, zpřístupnily vzdělání a připravily podmínky pro integraci Židů do společnosti.
1782
V Lošticích byla zřízena židovská škola. Na žádost židovské obce se výuky ujal Josef Čáp, učitel místní křesťanské školy.
1793
Požár, který náhodně vznikl v židovské čtvrti se rozšířil do města a zničil 38 domů.
1805-06
Přestavba nové, zděné synagogy v klasicistním stylu, jež se dochovala do současnosti.
PEČEŤ ŽIDOVSKÉ OBCE
Loštice 1836
1848-49
Revoluční události přivodily reorganizaci státní správy a zlepšení práv pro všechny občany. Židé získali plná občanská práva (doplněná v roce 1867). Bylo jim umožněno libovolně se stěhovat, pracovat v kterékoliv profesi, svobodně uzavírat sňatky a zastávat veřejné úřady. Zrušením feudálního vlastnického systému se Loštice staly svobodným městem. Obec křesťanská a židovská v Lošticích se spojily v jeden správní celek, řízený společným zastupitelstvem. Ve městě žilo 483 Židů, což představovalo 17% obyvatel.
1900
V Lošticích žilo 115 osob židovského vyznání. Od roku 1848 počet židovských obyvatel ve městě postupně klesal, neboť některé rodiny využívaly nově nabytých svobod a stěhovaly se do větších měst a průmyslových center. Na Moravě tehdy žilo celkem 44 255 Židů.
1919
Z města odchází poslední loštický rabín dr. Ezriel Günzig, který sloužil své obci od roku 1899. Poté převzal náboženské povinnosti olomoucký rabín dr. Berthold Oppenheim.
1928
Židovská čtvrt postižena velkým požárem, který zničil 16 domů. Požár vznikl v domě výrobce tvarůžků Ecksteina. Plameny podporované silným větrem záhy zachvátily okolní stavení.
ŽIDOVSKÁ ČTVRŤ
Ztracená ulice. Loštice kolem r. 1930
V pozadí synagoga s přilehlými byty pro rabína a synagogálního sluhu. Bránou mezi dvěma sloupy se vcházelo na nádvoří, odkud byl hlavní vchod do synagogy. Světlá budova v popředí: dveře s trojúhelníkovým zakončením vedly do šlachty, kde se prováděla rituálně čistá porážka drůbeže (košerování).
1939
Počátek německé okupace a perzekuce židovského obyvatelstva.
1942
22. června bylo 59 židovských občanů z Loštic deportováno do Terezína a odtud do jiných táborů, kde převážná většina z nich zahynula.
1945
Po ukončení války se z koncentračních táborů do Loštic navrátila jen Greta Ecksteinová s rodiči a Richard Morgenstern s pěti dětmi. Židovská obec již nebyla po válce v Lošticích obnovena.
Židovská komunita byla součástí loštické historie téměř 400 let. V Lošticích působila nebo se narodila řada významných židovských osobností, jako byl proslulý rabín Arje Jehuda ben Rechnitz, jeho syn zvaný Salomo Loschtitz a hebraista Lazar Flamm, rabínové Aron Moses Neuda, Abraham Neuda a Elias Karpelles, historik Gustav Karpelles, spisovatelky Fanny Neuda a Carola Groag (roz. Karpelles) a mnozí další. Obyvatelé křesťanského a židovského vyznání společně prožívali období míru a prosperity a bojovali s nepříznivým osudem v době válek, epidemií a ekonomických útlumů. Po celou tu dobu zde žili bez vážnějších projevů nepřátelství, vzájemných bojů či pogromů. Obě skupiny se navzájem ovlivňovaly a duševně obohacovaly a podílely se na ekonomickém, společenském a kulturním rozvoji města.
© 2007 Developed by Jaroslav Brachtl AFirma.cz
