Psal se rok 1938 a listopadové protižidovské útoky, později nazvané Křišťálová noc, se nevyhnuly ani Šumperku.

První známky násilí však byly ve městě zaznamenány mnohem dříve, například na Husitské ulici, kde vlastnili dům s číslem popisným 4 Heiligovi. Rodině židovského právníka útočníci vybili okna již v září 1938. On sám se z toho psychicky zhroutil. Po incidentu se s celou rodinou stěhoval do hotelu Grand a pak do Prostějova. Odtud byli povoláni do transportu směr Terezín, kde Dr. Heilig zemřel. Jeho žena a dcera Erika přežily – matka byla v Terezíně zaměstnaná ve správě ghetta.

Pan Gerhard  Wanitschek, člověk, který ač odsunutý Němec postaral se o to, aby historie šumperských Židů nebyla zapomenuta, vzpomíná na další protižidovské útoky, které již byly součástí tzv. Křišťálové noci, tedy noci z 9. na 10. listopadu 1938. Jako malý kluk šel v předvečer této „spontánní“ akce přes Hlavní třídu a uviděl předem připravenou hromadu dlažebních kostek před domem popisné číslo 2 (dnes pasáž Zlatý jelen, dříve Schiller-Str. 2), kde tehdy byl „židovský objekt“ Bandlerův obchod s textilem a obuví. Během noci byly kostky použity na rozbití výlohy onoho obchodu. Podobně byly zdevastovány a vyrabovány mnohé další obchody v centru města. Řádění se nevyhnul ani místní židovský hřbitov. Původně měla být vypálena i synagoga, což byla vlastně modlitebna, která se nacházela v soukromém domě rodiny Zieglerovy. Vznikly však obavy, že by požárem mohlo být poškozeno elektrické vedení pro nemocnici, plynárnu a jatka, a tak organizátoři svůj plán změnili a spokojili se fyzickou likvidaci vnitřního zařízení modlitebny.

Stejným způsobem byly napadeny „židovské cíle“ na Šumpersku včetně zničení vnitřního zařízení židovských obchodů a modlitebny na mohelnickém náměstí a vypálení interiéru synagogy v Úsově. Takto byly zdemolovány a vykradeny tisíce synagog v Německu, Rakousku, včetně asi padesáti objektů v tzv. Sudetech, které byly několik týdnů před tím Mnichovskou dohodou připojeny k Říši.

Křišťálová noc (německy: Kristallnacht), protižidovský pogrom, který byl pečlivě organizován z Berlína jako „spontánní lidová vzpoura“ proti Židům, se odehrál v noci 9. na 10.listopadu 1938. Během Křišťálové noci bylo zabito téměř sto židovských občanů, dalších 30 000 bylo internováno v koncentračních táborech.
Odpor proti tomuto hromadnému zločinu byl ojedinělý. Netečné davy zvědavců jen nečinně přihlížely. Naopak následujícího dne se v mnoha městech konaly demonstrace na podporu Adolfa Hitlera a jeho politiky. Nacisté připravili a schválili zvláštní nařízení, které stanovilo, že na škody utrpěné během Křišťálové noci se nevztahují pojistné smlouvy. Židé byli naopak donuceni zaplatit nehoráznou částku ve výši 1 miliardy říšských marek jako pokutu za způsobený nepořádek (asi 10 % příjmů německé státní pokladny za rok 1938).

Tak jako v mnohých pogromech předchozích století se jednalo především o způsoby získávání finančních prostředků na úkor Židů, které nacistické Německo nutně potřebovalo. Tyto prostředky pomohly Německu odvrátit státní bankrot, udržet Hitlera u moci a umožnit mu rozpoutat druhou světovou válku. Důsledkem této války byla smrt nejen 6 milionů Židů, ale i dalších 64 milionů mužů, žen a dětí nejrůznějších ras a náboženského vyznaní.

Po Křišťálové noci byly židovské domy v Šumperku, tak jako v ostatních částech Říše, zarizovány a jejich majitelé nahnáni do koncentračních táborů. Po válce se na většinu z nich zapomnělo. 

Kdo z nás si dnes uvědomí, když například jde z vlakového nádraží kolem prodejny nábytku na ulici 17. listopadu (dříve Banhofstr.) číslo popisné 8, že iniciály MS v ozdobných štukových kartuších (viz foto) poukazují na původního židovského majitele, který se jmenoval Moritz Schild. Schildovi - Edgar (nar. 1883), Gertud (1900), Beatrix (1928) a Walter (1929) se odstěhovali z jejich domu v r. 1938 do Olomouce, odkud byli transportováni 8. července 1942 transportem AAo do Terezína. Odtud byli posláni do Osvětimi, kde všichni zahynuli. Moritz na seznamu obětí holocaustu není, zemřel před válkou. Narodil se 27.8. 1847 v Úsově, do Šumperka se přestěhoval v r. 1872 a zemřel v roce 1911. Edgar byl jeho syn, Beatrix a Walter jeho vnoučata.

Seznam obětí holocaustu ze Šumperka se nachází mj. na pamětní desce ve vstupní síni místního židovského hřbitova.

Děkujeme Nadačnímu fondu obětem holocaustu za podporu našeho projektu - Historie židovské komunity v Šumperku - Sběr, dokumentace a zpracování historie Židovské obce a židovského hřbitova v Šumperku - v programu Připomínka pro rok 2012.