Otto Wolf se v sobotu vrátil, alespoň ve filmové podobě, do Mohelnice. Tento slavný
i opomíjený mohelnický rodák je hrdinou dokumentárního filmu Deník Otty Wolfa, který
byl hlavním představením na mini přehlídce filmových dokumentů s židovskou tematikou promítaných v mohelnickém muzeu. Celý pořad nesl název Zapovězené příběhy, čímž pořadatelé chtěli připomenout, že židovské příběhy byly zcela zapovězeny od roku 1939
do konce války a potom o ně, mimo čestných výjimek, nebyl oficiální zájem až do roku 1989. To je důvod proč mnoho významných osobností a hrdinů židovského původu zůstává téměř nebo zcela zapomenuto dodnes.

 

Otto Wolf se narodil v Mohelnici 5. června 1927. Jeho rodiče byli věřící židé. Wolfovi se hrdě hlásili k české národnosti a to i v tehdy převážně německé Mohelnici. Otto i jeho sestra Felicitas a starší bratr Kurt cvičili s Sokole a chodili do české školy. Německá okupace je zastihla v Olomouci, odkud se přestěhovali do Tršic.

 

V červnu 1942 dostali povolání do transportu. K nástupu do soustřeďovacího místa se sice vydali, ale večer se tajně vrátili do lesa poblíž Tršic, kde měli připraven ukryt. Poté se až do konce války skrývali v Tršících a okolí; v létě v lesních bunkrech a v zimě v dřevěné boudě nebo na půdách. Téměř plné tři roky přežívali v těchto těžkých podmínkách díky pochopení
a odvaze a svých známých.

 

Od prvního dne ukrývání si Otto psal deník, kde pravidelně zapisoval informace o stravě
a počasí, ale také společné prožitky, příhody, obavy a naděje. Jeho zápisy jsou ojedinělým
a důležitým dokumentem o soužití židů a křesťanů v době nacistické okupace. Zatímco Ottovy rodiče i setra přežili, on sám byl nešťastnou náhodou dopaden a popraven pár dnů před koncem války. I přes kruté mučení nikdy neprozradil své jméno, ani úkryt svých rodičů či dobrodince, kteří Wolfovým pomáhali.

 

Deník Otty Wolfa je z mnoha pohledů srovnatelný s Deníkem Anny Frankové. Anně bylo 13 let když začala psát, Ottovi 15, oba svůj deník začínají psát v létě roku 1942, oba zahynuli těsně před koncem války atp. Zásadní rozdíl spočívá to, že Deník Anny Frankové byl vydán po skončení druhé světové války, roce 1947  a brzy následovaly další  vydání a překlady do mnoha jazyků, které rozšířily proslulost jejího díla doslova po celém světě.  Deník Otty Wolfa však u nás, přes veškeré snahy a úsilí, vyjít nemohl. Zklamaná Ottova sestra Felicitas se vystěhovala v roce 1968 do USA, rukopis vzala s sebou a věnovala jej do muzea holocaustu ve Washingtonu.

 

Deník Otty Wolfa 1942-1945 u nás vyšel až půl století po skončeni války - v roce 1997.
Knihu vydalo pražské nakladatelství Sefer. Film pro ČT v roce 1998 připravil režizér Karel Fuksa. Na přípravě knihy i filmu se podílel profesor Ludvík Václavek z Palackého univerzity.  Profesor Václavek zavítal i na sobotní promítání do mohelnického muzea a přítomné seznámil s postřehy a informacemi o životě Wolfovy rodiny.

 

Dramatický osud měl i Ottův starší bratr Kurt. Ten se s rodinou neskrýval. Studoval medicínu na Masarykově univerzitě v Brně a na počátku okupace uprchl přes Polsko do Sovětského svazu.  Naštěstí se vyhnul gulagu a pracoval jako venkovský lékař. Údajně se těšil velké oblibě u svých pacientů z okolních kolchozů. Mezi prvními se přihlásil do Svobodovy armády a prodělal výcvik. V roce 1943 padl v bitvě u Sokolova. Za svoje zásluhy a hrdinství byl povýšen do hodnosti poručíka in memoriam, obdržel čestný doktorát a byl vyznamenám Československým válečným křížem 1939, řádem Bílého lva a dalšími vyznamenáními.

 

„Dalo by se očekával, že hrdinové jako jsou bratří Wolfovi a mnozí další budou alespoň ve školách ve svých regionech připomínáni a poslouží učitelům jako vzor pro výchovu mládeže. Bohužel musím ze své vlastní zkušenosti říct, že až na čestné výjimky, většina žáků a studentů a často ani pedagogů zde o nich nemá ani tušení. To je jeden z hlavních důvodů proč jsme se snažili tento film z ČT získat a veřejnosti i školám jej prezentovat,“ řekl v úvodním proslovu Luděk Štipl ze sdružení Respekt a tolerance.

Další dokument byl věnován současné významné francouzské výtvarnici Terry Haass,
která před válkou žila v Mohelnici a Úsově. Poslední prezentace popisovala životní osudy paní Edith Carter Knöpflmacher, která se narodila v roce 1914,  přežila Terezína, Osvětim
a pochod smrti, po únoru 1948 emigrovala do USA, kde dodnes žije.
 
V přestávce mezi promítáním návštěvníci měli možnost ochutnat kromě tradičních tvarůžků
i pečivo připravené dle receptů z terezínské kuchařky. Program, který přilákal až neočekávané  množství návštěvníků, připravilo občanské sdružení Respekt a tolerance ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Šumperku, Muzeem v Mohelnici a Společností přátel historie Mohelnicka při příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.

Občanské sdružení Respekt a tolerance
ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Šumperku, Muzeem v Mohelnici a Společností přátel historie Mohelnicka dovolují si Vás pozvat
na odpoledne s filmovými dokumenty o osudech židovských osobností z Mohelnice a okolí

ZAPOVĚZENÉ

PŘÍBĚHY

Muzeum v Mohelnici
sobota 6. února 2010 ve 14 hodin

Prezentace se koná při příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.

 

Na tvorbě prezentovaných dokumentů se podílela Česká televize,
Nadační fond obětem holocaustu a Nadace Židovské obce v Praze.