„Buď mi vítán, tichý a svatý příbytku, Ty útulný kostelíčku Páně. Kéž jsou mi Tvé svaté prostory ku požehnání. Vždyť právě tady sídlí a trůní v našem středu Pán světů, právě zde na mne dopadají paprsky jeho Slávy a obklopuje mne jeho slavnostní Svatost.

Se sklopenou šíjí, obtěžkanou starostmi života překračuji tento práh a hle, hned mi do srdce proudí jakýsi vznešenější duch, veškerá starost tatam, okoralá krusta mé duše nečekaně ustupuje ryzí, slzy probouzející modlitbě, jež splývá s mých retů: „Ach ano, toto je v pravdě prostor zasvěcený Bohu, brána otevřená k Nebesům…“

Ano, Fanny Neuda vstupovala do templu často, když doprovázela svého manžela, místního rabína k modlitbě...

Ano, síla „otevřené brány k Nebesům“ opět zasáhla všechny přítomné na slavnostním otevření restaurované synagogy v Lošticích…

… Rodinu posledního rabína Israela Gűnziga, jehož vnuci se svými nejbližšími putovali až sem, aby znovu objevili   kořeny svého nesmírně silného, moudrého a statečného rodu…

… Všechny, jež trápí noční můry a nezhojené rány Holocaustu…

… Všechny, kteří dlí v energii tohoto místa a jejichž duše setrvávají spjaté s tímto prostorem…

… Všechny, kteří nejsou němí a neteční ke skutečnosti chátrající a odcházející historie…

… Všechny, kteří sílu tohoto okamžiku a prostoru spojili a proměnili v nádhernou, bohulibou hudbu…

… Všechny,  kteří do sebe nechávají vstupovat myšlenky, naslouchají  příběhům z dob dávno minulých a  propůjčují své hlasy k tomu, abychom nezapomněli…

… Všechny, kteří nezapomínají…

… Všechny, kteří vrátili do synagogy život…

Děkujeme, že jste při tak mimořádné chvíli byli s námi.

Jedny z mnoha fotografií zachycující mimořádnou atmosféru z onoho dne, můžete zhlédnout také ZDE