|
There are no translations available.
Zážitkový vzdělávací program Deník Otty Wolfa
„Všimli jste si, co v dnešní době letí? Arogance, netrpělivost, hašteření, osočování jakoby vládlo světem. Jak se má dnešní mladý člověk orientovat, čemu má věřit, co a kdo může být ještě dnes pro něj vzorem? Deník Otty Wolfa je důkazem velké lidské statečnosti, odpovědnosti, snahy pomoci rodině, ulehčit všem v nelehké situaci. Je to svědectví věcné, nepatetické, ukázněné, pokorné, neokázalé, hodné velkého obdivu, nepředstavitelně dospělé a vyspělé. Otta nikoho neobviňuje ze své situace, bere vše jako úděl, odevzdaně, přitom aktivně a odpovědně. Mladého člověka může text oslovit absolutní přirozeností“, osvětluje důvody pro uspořádání semináře Deník Otty Wolfa učitelka Věra Mikulcová ze Střední pedagogické školy v Přerově.
Studenti Střední pedagogické školy v Přerově zúčastnili programu, který jim přiblížil osud mohelnického rodáka Otty Wolfa a jeho rodiny. Na počátku nacistické okupace Wolfovi žili v Olomouci. V letech 1942-1945 se ukrývali v lesních bunkrech poblíž Tršic a na půdách u svých přátel. Byli totiž Židé a v červnu 1942 obdrželi povolání do transportu, který pro ně znamenal téměř jistou smrt.
Otto si v úkrytech psal deník podobně jako Anna Franková. Když začal psát, bylo mu 15 let.
Celou tu dobu přežívali díky pomoci svých křesťanských přátel. Tři týdny před koncem války při akci proti partyzánům Otto padl do rukou Němců. Při krutém mučení neprozradil svoje jméno, úkryt rodičů ani nikoho ze zachránců. Spolu s dalšími zatčenými byl 20. dubna 1945 popraven v lese poblíž osady Kyjanice. Rodiče a sestra Felicitas se dočkaly osvobození. Jeho otec se po válce marně pokoušel dílo vydat; nebyla pro to politická vůle. Deník vyšel až v roce 1997.
Na počátku vzdělávacího programu přijeli přerovští studenti vlakem do Mohelnice. Tam se obrazně přenesli do roku 1942. Časovou transformaci jim usnadnila „hlídka německé policie“, která jim zabavila veškerý majetek včetně cenností (a mobilů). Vystrašení studenti – uprchlíci odjeli dvěma autobusy do vesnic poblíž osady Radnice.
Podle mapy, kterou našli schovanou na tajném místě, putovali lesními a polními cestami do Radnice. Tam hledali muže, o kterém věřili, že by jim mohl pomoci. Přijal je s rozpaky a nabídl jim čaj. Po chvilce však na dveře domu klepala policie. Uprchlíci se narychlo ukryli v komoře a majitel domu v síni ujišťoval policajta, že je v domě sám. Došlo k potyčce s policií, ale úkryt nebyl prozrazen. Další ukrývání v domě však bylo nebezpečné, nezvaní hosté museli zmizet. Narychlo byli převedeni do nepoužívané budovy radnické školy. Dramatické prožitky následovaly i tam. Nechybělo ani večerní putování lesem k partyzánskému bunkru, hledání potravy v tajných skrýších, noční zatýkání a popravy.
Dění se odehrávalo dle podrobného scénáře, který připravil lektor programu Marek Doležel, posluchač brněnské JAMU. Veronika Fejfarová a Katka Mikanová z téže školy působily jako lektorky.
Očité zážitky
„Ve scénáři nám byla přidělena nová jména a průkazy totožnosti. Při putování do neznámé vesnice jsem se začala vžívat do nové identity a záhy jsem zjistila že se obávám o svoji budoucnost a že mám strach. Měla jsem strach ze zatčení. Viděla kolem sebe zatýkání a násilí. Nakonec jsem se i rozplakala. Musím říci, že během této „hry“ jsem zažila nejtěžší okamžiky ve svém životě. Potom jsem vlastně nevěděla, jak nám na celou akci reagovat. Nakonec jsem však lektorům a pořadatelům poděkovala, neboť jsem si uvědomila, že jsem díky tomuto programu jsem plně pochopila o čem bezpráví, násilnosti a války vlastně jsou,“ popsala svoje zážitky účastnice semináře Marcela Soldánová.
V neděli byla pro studenty v Radnici uspořádána beseda s pamětníkem Igorem Škrobalem z Mohelnice. Pan Škrobal v poutavém vyprávěním seznámil studenty s životem v předválečné Mohelnici a potom zavzpomínal na židovské spolužáky a přátele. Vyprávěl i Ottu Wolfovi a jeho rodičích a sourozencích, které velmi dobře znal. Jeho otec Jaromír Škrobal v roce 1947 odhalil pamětní desku na domě, kde Wolfovi žili a kde se Otto narodil. Ottův bratr Kurt, student medicíny, utekl na počátku okupace do Sovětského svazu a tam jako jeden z prvních vstoupil do Svobodovy armády. V roce 1943 padl hrdinou smrtí v bitvě u Sokolova.
|
