Nejstarší písemná zmínka o židovském osídlení v Lošticích. První židovské domy se tehdy nacházely v těsné blízkosti farního kostela.

Zřízení židovského hřbitova při staré silnici do Palonína Hřbitov se dochoval na původním místě do dnešních dnů.

Ustanovení samosprávy Ustanovení židovské samosprávy s rychtářem a konšely a založení samostatné knihy zápisů – Registra obecní židovská.

Třicetiletá válka Třicetiletá válka ukončila období prosperity v našich zemích. Celé město včetně synagogy bylo zpustošeno a asi polovina židovských domů zůstala neobydlených.

Loštická komunita se rozrůstá Loštická komunita se začala postupně rozrůstat, neboť sem přicházeli Židé z Polska, Litvy a Ukrajiny, kteří prchali před pronásledováním vyvolaným Chmelnického kozáckým povstáním (1648–1656) i vystěhovalci, kteří byli vypovězeni z Vídně a Dolních Rakous v roce 1670.

Přemístění židovské čtvrti Přemístění židovské čtvrti a synagogy od farního kostela na západní okraj města (Žádlovická a Ztracená ulice). Translokační reskript, vydaný v roce 1726 císařem Karlem VI., totiž nařizoval vystěhování židovských obyvatel, kteří bydleli poblíž katolických kostelů, a vytvoření uzavřených židovských ghett. V Lošticích se výnos vyřešil důstojnou výměnou domů mezi křesťanskými a židovskými majiteli.

Zřízena židovská škola V Lošticích byla zřízena židovská škola. Na žádost židovské obce se výuky dočasně ujal Josef Čáp, učitel místní křesťanské školy.

Přestavba synagogy Přestavba synagogy v klasicistním stylu, ve kterém se dochovala do současnosti.

Získání plných občanských práv Na počátku vlády císaře Františka Josefa I. získali všichni obyvatelé říše včetně Židů plná občanská práva (doplněná v roce 1867). Zrušení protižidovských zákonů a ghett. Obec křesťanská a židovská v Lošticích se spojily v jeden správní celek řízený společným zastupitelstvem. Ve městě žilo 483 Židů, což představovalo 17 % obyvatel.

Pokles počtu židovských obyvatel V Lošticích žilo 115 osob židovského vyznání. Od roku 1848 počet židovských obyvatel ve městě postupně klesal, neboť některé rodiny využívaly nově nabytých svobod a stěhovaly se do větších měst, jako byla Olomouc, Ostrava, Vídeň aj. Četné židovské rodiny, které zde zůstaly, se tehdy zabývaly výrobou tvarůžků.

Odchod posledního loštického rabína Z města odchází poslední loštický rabín resident Dr. Asriel Günzig, který sloužil své obci od roku 1899. Náboženské povinnosti zde převzal olomoucký rabín Dr. Berthold Oppenheim, který do Loštic dojížděl až do roku 1939.

Integrace židovského obyvatelstva Židovské obyvatelstvo v Lošticích se plně integruje do společenského dění ve městě.

Velký požár Židovská čtvrt postižena velkým požárem, který zničil 16 domů. Požár vznikl nedopatřením při sušení tvarůžků v domě židovského výrobce této pochoutky nedaleko synagogy. 30 hasičských sborů bojovalo s požárem. Ke ztrátám na lidských životech nedošlo.

Na rozdíl od blízké Mohelnice, Úsova a Šumperka, kde také sídlily židovské komunity, bylo město Loštice převážně české a nebylo součástí tzv. Sudet. Proto Loštice zatím nebyly obsazeny wehrmachtem a v listopadu zde neproběhla Křišťálová noc. Loštičtí vlastenci naopak zpacifikovali mohelnické henleinovce, kteří pochodovali s úmyslem napadnout židovskou továrnu v nedalekých Vlčicích.

Počátek německé okupace Počátek německé okupace a perzekuce židovského obyvatelstva. Synagoga byla uzavřena a její vybavení zkonfiskováno a odesláno do Prahy. V budově bylo zřízeno skladiště wehrmachtu. Několika málo židovským občanům se podařilo emigrovat do svobodného zahraničí. Ve městě zůstalo 35 židovských mužů, žen a dětí.

Internování židů V Lošticích bylo internováno 21 Židů z Litovle. Museli bydlet společně v židovských bytech
a společně byli odváděni na nucené práce (úklid komunikací, úklid sněhu, práce v cihelně).

Deportace Židů do Terezína Všech 56 židovských loštických a litovelských občanů bylo deportováno z Loštic do Terezína a odtud do jiných koncentračních táborů.

Deportace Židů do Terezína Z 59 deportovaných přežily a do Loštic se zpět vrátily jen tři osoby. Židovská obec nebyla
v Lošticích obnovena a synagoga byla prodána.

Osud synagogy po válce Město Loštice zakoupilo synagogu a po adaptaci v budově zřídilo hudební školu a muzeum hrnčířství.

Osud synagogy po válce Hudební škola i muzeum zrušeno. Opuštěná budova začala chátrat.

Osud synagogy po válce Vypracován demoliční výměr a plán na likvidaci synagogy, což vyvolalo protesty veřejnosti, které zbourání znemožnily.

Osud synagogy po válce Provedeno důkladné statické zajištění synagogy. Budova je nadále v havarijním stavu zejména následkem poškozené střechy a necitlivých stavebních zásahů.

Obnovení synagogy První bohoslužba v synagoze od počátku 2. světové války. Budova je stále v neutěšeném stavu. Obřad vedl rabín Bruce Elder a členové kongregace Hakafa z Chicaga, kteří mají v používání starobylou loštickou Tóru.

Obnovení synagogy Počátek procesu celkové rekonstrukce synagogu. Spolupráce Města Loštice a sdružení Respekt a tolerance.

Obnovení synagogy Potomci posledního loštického rabína rezidenta dr. Günziga přicestovali z Belgie, USA
a Izraele do Loštic, aby v částečně opravené synagoze společně uctili památku svého
významného předka.

Obnovení synagogy Dokončení hlavní etapy restaurování synagogy, instalace lavic a vitráží z nacisty zničené olomoucké synagogy a otevření stálé muzejní expozice i Knihovny Otty Wolfa.