První písemná zmínka Historikové se domnívají, že jednotlivé židovské rodiny se začali usazovat v Úsově již v průběhu 15. století, kdy panství spravovali páni z Vlašimi.

Protižidovská vlna Františkánský kazatel Jan Kapistrán původem z Itálie přichází s dvanácti pomocníky na
území Čech a Moravy a zahajuje tím několikaleté tažení především proti kališníkům
a Židům. Jeho fanatická kázání vyvolávají vlny protižidovských násilností u nás i okolních zemích (např. tragický pogrom ve Vratislavi 1453). Kapistrán opakovaně kázal proti Židům
i v nedaleké Olomouci.

Vznik židovské komunity Vznik židovské komunity v Úsově. Obviňování Židů využili poradci (tehdy 14letého) českého krále Ladislava Pohrobka k naplnění beznadějně prázdné královské pokladny. Král podepsal dekret, kterým byli Židé za trest bezpodmínečně vypovězeni z Brna, Olomouce, Uničova a ostatních moravských královských měst. Movitý majetek museli zanechat na místě. Jejich domy připadly měšťanům a ti za ně museli poslat peníze králi. Vypovězení Židé se uchylovali do okolních menších panských měst, kde dostávali možnost se usadit a začít nový život. Předpokládá se, že právě Židé vypovězení z Olomouce a blízkého Uničova vytvořili první židovskou komunitu v Úsově.

První písemná zmínka První písemná zmínka o židovském osídlení Úsova. Jedná se o zápis v česky psaném urbáři Registra Sprawny Panstwy Aussowského tehdejšího majitele panství Albrechta
Černohorského z Boskovic.

Císař Maxmilián II. povolil přeložení úsovských týdenních trhů ze soboty na středu,
aby místní Židé mohli světit svůj sobotní den odpočinku – šabat. Tato vstřícnost naznačuje,
že židovská komunita hrála důležitou roli v ekonomice panství.

Židovské artikule Majitel panství Jan Šembera z Boskovic vydává tzv. Židovské artikule, které povolují Židům bydlet pouze ve městech, a to na místech jim vyhrazených.

Po pánech z Boskovic přechází úsovské panství na rod Liechtensteinů, který zůstal jeho majitelem až do roku 1945.

První zmínka o úsovském rabínovi, jímž byl David ben Jakob ze Szaboszyna,
je považována za nepřímý důkaz toho, že v té době již existovala v Úsově synagoga.

Dopad třicetileté války Město i s hradem bylo vydrancováno a vypáleno švédským vojskem. Třicetiletá válka (1618–1648) ukončila období prosperity. Mnoho křesťanských i židovských obyvatel přišlo o život. Původní patrně dřevěná synagoga byla vypálena. Došlo dokonce ke zničení prvního židovského hřbitova, který se nacházel pod kopcem zvaným Malá holubice při cestě do Klopiny v blízkosti dnešní základní školy.

Založení židovského hřbitova a synagogy Založení nového židovského hřbitova poblíž židovské čtvrti a synagogy.

Rozrůstání židovské komunity Úsovská komunita se začala opět postupně rozrůstat, neboť sem přicházeli Židé z Polska, Litvy a Ukrajiny, kteří prchali před pronásledováním vyvolaným Chmelnického kozáckým povstáním (1648–1656) i vystěhovalci, kteří byli vypovězeni z Vídně, Dolních Rakous a Německa.

Postavena zděná synagoga, která nahradila dříve zničenou dřevěnou budovu.

Další rozvoj židovské komunity nepříznivě ovlivnil incident v synagoze, který vyvolal katolický kaplan Samuel Jelínek z Dubicka.

Rozsudek incidentu Císař Karel VI. podepsal rozsudek ohledně výše zmíněného incidentu, který byl nebývale krutý. Nespravedlivě svalil vinu na skupinu židovských věřících a nařídil přísné potrestání čtyř obviněných, zbourání synagogy a zákaz společných bohoslužeb. Židé i na jiných místech mívali tehdy nezřídka komplikované vztahy s úřady, ale nařízení ke zbourání synagogy bylo na Moravě nevídané.

Rychtářem židovské komunity se stal úspěšný obchodní Abraham Leipniker Löwy (ca 1700–1774), který si vzal za svůj životní úděl boj za navrácení náboženských svobod úsovským Židům. K velké radosti jeho soukmenovců se mu to po mnoha letech nakonec podařilo.
(Pracovníci RT objevili dokumenty dokazující, že rychtář Löwy byl prapředkem amerického senátora Johna Kerryho, jenž v roce 2004 kandidoval na prezidenta USA a později působil jako americký minstr zahraničních věcí).

Přijetí delegace u Marie Terezie Císařovna Marie Terezie přijala delegaci úsovských Židů a po delším jednání jim sice nepovolila postavení nové synagogy, ale umožnila zřízení tří modliteben. Zásluhu na úspěchu tohoto jednání měl rychtář Löwy, majitel panství kníže Liechtenstein, a mnohé další osobnosti. První modlitebna i s bytem pro rabína byla v Úsově postavena ještě téhož roku.

Císař Josef II. podepsal dekret povolující výstavbu nové synagogy na místě té původní
a umožňující adaptaci modlitebny na židovskou školu.

Nová synagoga Dokončení stavby nové synagogy v pozdně barokním/klasicistním slohu. V této podobě se synagoga dochovala do dnešních dnů. Ve stejném roce byla dokončena a otevřena židovská obecná škola.

Na počátku vlády císaře Františka Josefa I. získali všichni obyvatelé říše včetně Židů plná občanská práva (doplněná v roce 1867). Zrušení protižidovských zákonů a ghett.

Obec křesťanská a židovská v Úsově se spojily v jeden správní celek řízený společným zastupitelstvem. Počet židovských obyvatel v té době dosáhl maximum. Ve městě žilo
780 Židů, což představovalo ca 30 % obyvatel. (V městě tehdy žili vedle sebe Židé, Němci
a Češi, každá skupina představovala přibližně 1/3 z celkového počtu obyvatel.

Pokles židovských obyvatel V Úsově žilo 229 osob židovského vyznání. Od roku 1850 počet židovských obyvatel ve městě postupně klesal, neboť některé rodiny využívaly nově nabytých svobod a stěhovaly
se do větších měst nebo do měst jim od 15. století zapovězených, jako byla Olomouc, Uničov, Šumperk, Ostrava, aj. Na těchto místech Židé nacházeli vhodnější podmínky pro podnikání, vzdělávání dětí a kulturní vyžití.

Ještě na sklonku své slávy se Náboženská židovská obec v Úsově stala střediskem rozsáhlého obvodu, který zahrnoval sedm soudních okresů – Loučná nad Desnou, Rýmařov, Staré Město, Štíty, Šumperk, Uničov a Zábřeh.

Spolek úsovských Židů Vystěhovalci z Úsova založili ve Vídni spolek úsovských Židů. Na své rodiště ani tam nezapomínali a někteří se nechali po své smrti převést do Úsova, aby tam na hřbitově pohřbeni mohli společně se svými předky očekávat příchod Mesiáše.
Ke stěhování mnohých Židů z Úsova přispěla i skutečnost, že do města nebyla zavedena železniční trať, což mělo nepříznivé ekonomické důsledky.

Úsovský rabín dr. Bernard Templer po několikaletém dojíždění přesídlil z Úsova do Šumperka. V době, kdy se židovská komunita v Úsově zmenšovala, dochází v Šumperku k trvalému nárůstu počtu židovských obyvatel.

Centrum rozsáhlé židovské náboženské obce se přesouvá z Úsova do Šumperka.

Při sčítání lidu v Úsově žilo 57 Židů, zatímco židovská komunita v Šumperku sestávala
z 198 členů.

V Úsově se narodil básník a prozaik Artur Polák (1914–1990).

Terry Haass Terezie Goldmannová (1923-2016) se přistěhovala z Mohelnice do Úsova, kde žila se svojí matkou Adolfinou a nevlastním otcem MUDr. Scharfem. Rodina emigrovala v roce 1939 do Francie. Terezie vystudovala uměleckou školu, změnila si jméno na Terry Haass a po válce
v Paříži sdílela tiskařský ateliér z Picassem, Chagallem a dalšími slavnými umělci.

Provokace proti židovskému obyvatelstvu Adolf Hitler se stal německým kancléřem. Němečtí nacionalisté v tzv. Sudetech nadšeni
a povzbuzeni; narůstá počet provokací namířených proti židovskému a českému obyvatelstvu.
Básník Artur Polák vydává v Úsově samizdatový občasník Distel (Bodlák), ve kterém odhaluje a zesměšňuje místní nacisty. Na stejné téma přednáší v Úsově a okolí.

V Úsově žilo 19 Židů. Většina z nich opustila město před obsazením tzv. Sudet německou armádou. Ve městě zůstalo jen osm starších a nemocných lidí, kteří zahynuli během holocaustu. Bohužel i mnozí z těch, kteří se uchýlili do Olomouce a dalších zatím neobsazených části republiky, byli po březnu 1939 zatčeni a zavražděni.
V listopadu nacisté v Německu a na okupovaných územích vyvolali protižidovský pogrom zvaný Křišťálová noc; v Úsově místní henleinovci vtrhli do synagogy, vypálili vnitřní vybavení i cenný archiv a rozbili kamenné desky desatera v průčelí budovy. Stavební část synagogy zůstala zachována.

Obnovení židovské obce Jen několik málo úsovských občanů židovského původu přežilo holocaust. Mezi nimi Artur Polák, který byl vězněn v Terezíně. Po válce se usadil v Olomouci, ale po celý život zůstal úsovským patriotem. Starobylé pověsti z místní židovské čtvrti zvěčnil v knize Bílá paní z ghetta. Židovská obec v Úsově nebyla po válce obnovena.

Synagoga prodána Českobratrské církvi evangelické, která si zde zřídila modlitebnu. Poslední židovské symboly včetně svatostánku a vyvýšeného řečniště odstraněny a nahrazeny křesťanskými prvky.

Židovská obec získala synagogu zpět, a to díky finančnímu daru od paní Niny Hofmanové
z Anglie, jejíž předkové pocházeli z Úsova.

Rekonstrukce synagogy Zahájení celkové rekonstrukce synagogy, která si vyžádala náklad ca 14 milionů a trvala
14 let. Během tohoto procesu byly odkryty i unikátní nástěnné liturgické nápisy z roku 1785.

Dokončení rekonstrukce Dokončení rekonstrukce synagogy. Sdružení RT ve spolupráci s Ing. Jaroslavem Klenovským zřídilo v interiéru muzejní expozici dokumentující historii Židovské komunity v Úsově.

Synagoga i hřbitov jsou majetkem Federace židovských obcí ČR.