Julius Eckstein
„Narodil jsem se v německé rodině a v r. 1940 jsem nastoupil do obecné školy v Mohelnici, tehdy v Kudlichově, dnes ulici gen. Svobody. Slýchal jsem pak o pronásledování Židů a také jsem viděl chodit bídně oděné Židy s židovskou hvězdou. Mezitím nacismus rozšířil tak mnoho hrůzy, že lidé mluvili o tom jen tajně a mí rodiče také přede mnou nemluvili o tom již otevřeně.
Pak jsem už neviděl ve městě žádné Židy, s výjimkou Žida Ecksteina. Věděl jsem, že bydlel v Eishäusel (domečku pro odpočinek a zahřátí bruslařů). Východně od Schillerovy (Olomoucké) ulice bylo kluziště, které se v zimě naplňovalo vodou. V blízkosti tohoto domku jsem často viděl Žida Ecksteina. Měl na sobě vždy zapnutý kabát, na němž byla našita židovská hvězda. Vypadal prokřehle a já jsem s ním měl soucit. Tyto vzpomínky se vážou k roku 1942. Když jsem šel jednou ze školy, vzpomněl jsem si, že jsem nesnědl chléb, který mi matka dala na svačinu. Jednak ze strachu z matčina kázání, jednak ze soucitu s Židem, položil jsem chleba před domkem na sud od asfaltu. To jsem pak častěji opakoval a občas jsem šetřil svačinu pro něho. Chleba vždy zmizel.
Až donedávna jsem často myslel na to, jaký osud ho mohl stihnout a zda zahynul v koncentračním táboře. Teprve nedávno jsem se z časopisu pro sudetské vysídlence dozvěděl, že jeho jméno bylo Julius a že zemřel údajně na podvýživu koncem roku 1942 ještě v Mohelnici, jako poslední z mohelnických Židů.“
Ernst Kukula, Mitingen, SRN
Bližší informace o výše uvedeném panu Ecksteinovi se nám nepodařilo doposud zjistit.
