Tiskové zprávy

Nedávno jmenovaný ministr zahraničních věcí USA John Kerry má prapředka v Úsově

Legendární úsovská osobnost Abraham Leipniker Löwy – prapředek senátora USA a ministra zahraničních věci Johna Kerryho známý též jako ABRAHAM HA-LEVI BRODE, BEN MORDECHAI (nar. před 1700 – zem. 29. října 1774 v Úsově, tam je i pohřben)

Nedávno jmenovaný ministr zahraničních věcí USA John Kerry má část rodinných kořenů na severní Moravě. Jeho dědeček Fritz Kohn / Kerry žil v v Horním Benešově na Bruntálsku a předkové jeho babičky Idy s příjmením Löwy mají náhrobky na židovském hřbitově v Úsově. Je mezi nimi i legendární Abraham Leipniker Löwy, na nějž s úctou vzpomínali lidé ještě sto let po jeho smrti. Postaral se totiž o šťastný konec jedné dramatické epizody v životě obce.
Abraham Leipniker Löwy přišel do Úsova v roce 1716. Jeho dědeček byl rabínem v Temešváru (dnes v Rumunsku), otec žil už v Uherském Brodě. Abraham Leipniker se kolem roku 1750 stal představeným úsovské židovské obce. Proslavil se svým bojem za náboženská práva této obce. Vedl deputace k několika vyšším instancím, včetně deputace k císařskému dvoru ve Vídni, kde uspěl díky své diplomatické obratnosti. Abraham zaznamenal to, čeho dosáhl, jakož i svou filozofii, ve spise nazvaném M’GILATH S’DARIM – nepopsaná kapitola historie Židů na Moravě. Jak zmínil ve svém spise, během bohoslužeb na osmý den svatého shromáždění (osmý den svátku Sukot) zpívali úsovští Židé, jako projev uznání jeho zásluh pamětní chvalozpěv, který sám složil.

Při zpracovávání historie této osobnosti v roce 2005 Luděk Štipl ze sdružení Respekt a tolerance mj. zjistil, že přímým prapotomkem Abrahama Leipnikera Löwyho je americký senátor John Kerry. Informace byly následně ověřevány v Zemském archivu v Opavě a jeho organizačních jednotkách - státních okresních archivech, Židovském muzeu v Praze a v archivu londýnské University College. Poté následovalo zpracování podstatných dokumentů ve spolupráci s předním českým genealogem Jiřím Ošancem. Souhrn bádání, včetně fotografií úsovských náhrobků a domů, jakož i kopií archivních dokumentů, byly zaslány Johnu Kerrymu, který na ně záhy zareagoval vlastnoručně napsaným děkovným dopisem s hlavičkou Senátu USA. (viz foto)

Abraham Leipniker Löwy žil ve svém domě s č. XXIII (dnešní dům č.p. 262 v ulici 5. Května), který v Úsově dosud existuje. Abraham Leipniker hrál důležitou roli v aktivitách, které později vyústily v obnovu úsovské synagogy, zbořené roku 1722. Tato synagoga z konce 18. století také dosud existuje.

Jeho náhrobek a náhrobky i domy ostatních předku J.K. se v Úsově dodnes dochovaly.

K nim mj. patří:
Náhrobek Leopolda Löwyho (1791- 1867), který bydlel v domě č. XXVI (dnes č.p. 159 v Nerudově ulici). Jeho syn Siegfried (1834-1918) se oženil s Josephinou Löwovou z Boskovic. Jejich dcera Ida se v roce 1900 provdala za Fritze Kohna, který si ještě před odchodem do Spojených států amerických změnil příjmení na Kerry a přestoupil na katolickou víru. Ida Kerry byla babičkou senátora Johna Kerryho.

Abraham Leipniker Löwy popsal dramatické události, které vedly ke zničení úsovské synagogy i svůj úspěšný boj za obnovení náboženských práv ve spise:

M’GILATH S’DARIM
Nepopsaná kapitola v dějinách Židů na Moravě

Úvodní slovo autora:

Jednoho dne mí přátelé a známí vyslovili s nadějí prosbu, abych sepsal historii našich utrpení a triumfů. Vyzývali mě k tomu a ptali se: „Kdo jiný chová tak živou vzpomínku na naše události? Kdo jiný je schopen zaznamenat, co se skutečně přihodilo?“

„Ty jsi přece prožil tři světy: Svět s ustanoveným řádem, Svět dokonale zničený a Svět obnovený; a navíc jsi byl hlavní osobností, která se zasloužila o odstranění zákazu našeho náboženství. Proto jsi ty, Abrahame, syne rabína Mordechaje, nanejvýš povolaný popsat proměnlivost našich osudů pro příští generace. Pozorujíce, že starý muž, přímý svědek těchto událostí, má již jen zastřené vzpomínky na nedávnou minulost, nemůžeme se zbavit pocitu, že tento příběh se dostane ke sluchu našich dětí jen jako neurčitá a zkomolená legenda, pakliže nebude náležitě zapsán“.

Sepsal jsem tuto historii jednoduchými slovy tak, aby jí každý porozuměl. Svůj spis jsem nazval M’gilath S´darim, což znamená Upravený příběh, protože události jsou sepsány v pořadí, ve kterém se udály a jsou rozděleny do jednotlivých kapitol. Když však nahradíme písmeno „d“ písmenem „t“ ve slově S´darim, což hebrejština umožňuje, vznikne název M’gilath S´tarim, který znamená Příběh zničení.

Ke konci díla jsem připojil verše, jež jsem sám složil. Shrnují události do padesáti řádků. Členové úsovské komunity ve svém prohlášení přislíbili, že budou zpívat tyto verše každoročně v modlitebnách o svátku Šmini Aceret (osmý den svátku Sukot). Bylo to totiž právě v tento den, kdy jsme dostali radostnou zprávu, Královský výnos, který nám dovolil hlásit se k naší víře a vystavět si modlitebny.

Doufejme, že se budeme moci radovati z brzkého příchodu Mesiáše na Sión, ještě během našich dnů. Amen.

Informace o předcích J. K. jsou součástí stálé muzejní expozice v úsovské synagoze, kterou ve spolupráci s Ing. Jaroslavem Klenovským a akciovou společností Matana, za finanční asistence Židovské obce v Praze, Olomouckého kraje a Dr. Stanton Canter Family Trust, připravilo sdružení Respekt a tolerance v roce 2008.

Na doplňující otázky pro Deník odpovídá autor článku Luděk Štipl

Když vešel ve známost záměr Johna Kerryho kandidovat na prezidenta USA, pustili se do lustrováni jeho minulosti americtví novináři. Vlastní rodina i veřejnost žila do té doby v přesvědčení, že Kerryho předkové se do Spojených států přistěhovali z Irska. Novináři však ke svému překvapení zjistili, že loď, na které Kerryho předkové připluli kolem roku 1900 k americkým břehům zvedla kotvu v (tehdy rakousko- uherském) Terstu. Dalším pátráním v archivech vyšlo najevo, že do Terstu tato irská rodina přicestovala z Vídně. Novináři tedy požádali předního rakouského genealoga Gundackera, aby odhalil tu záhadu. Ve vídeňských archivech bylo zjištěno, že jistý Fritz Kohn, náboženství izraelského, přicestoval z Horního Benešova do Vídně a během kratšího pobytu si tam změnil jméno na Frederik Kerry. Záhy poté se z Vídně odstěhoval. Gundacker uzavřel svoji zprávu o rodině Kohn/Kerry s tím, že tedy opravdu přicestovali do Vídně z Horního Benešova, ale se již tam nenacházejí žádné hmatatelné stopy, v podobě např. domu, kde tito lidé bydleli, či náhrobku, kde odpočívají jejich předkové. Rovněž naznačil, že určité stopy rodinné historie vedou do Úsova, ale tam že je pátrání nemožné, neboť úsovské matriky byly zcela a záměrně zničeny během nacistické okupace (což odpovídá skutečnosti) .

V jistý den nepořádek v mé pracovně dosáhnul jednoho ze svých častých vrcholu, takže stůl, postel i židle byly pokryty několika vrstvami dokumentů, knih a fotografií. Byl jsem nucen to řešit, což bývá proces trvající několik dnů.
Při třídění písemností se zcela náhodou vedle sebe na stole objevily kopie výsledků Gundackerova bádání a kopie dokumentů popisující boj legendárního úsovského Žida Abrahama Leipnikera Löwyho za znovu postavení synagogy v Úsově v 18. století. V Löwyho dokumentech byl také seznam jeho potomků z 19. století. Blesknul mi hlavou bláznivý nápad, že by to bylo pozoruhodné, kdyby seznam potomků Leipnikera Löwyho navazoval na rodokmen vypracovaný Gundackerem. Okamžitě jsem tuto myšlenku zapudil jako pošetilost, se kterou nemá cenu ztrácet drahocenný čas. V Úsově totiž žily stovky židovských obyvatel, takže pravděpodobnost toho, že by se shodovala jména na dvou náhodně získaných spolu nesouvisících dokumentech z různých období a zdrojů byla mizivá, pravděpodobná tak asi jako výhra v loterii. Ale nějaká síla mě přinutila, abych se k dokumentům vrátil. Studoval jsem jména a přitom si vyčítal, že marním svůj čas s něčím tak beznadějným. Potom jsem si všimnul, že některá jména na obou písemnostech jsou podobná, i když jinak psaná. Nakonec jsem ke svému úžasu shledal, že data narození a úmrtí u některých těch podobných jmen jsou na obou dokumentech shodná. Přes jednotlivé generace jsem se dostal až ke slavnému Abrahamu Leipnikerovi Löwymu a vycházelo mi, že je to přímý prapředek Johna Kerryho. Nevěřil jsem sám sobě a zašel za významným českým genealogem Josefem Ošancem, který si z počátku myslel, že jsem se stal obětí svých vlastních představ a přání. Po čase ale prohlásil moje vývody za možné. Na dalším bádání, které potvrdilo mnohé a zprofesionalizovalo další skutečnosti i závěry, jsme potom spolupracovali společně. Našli jsme mj. nejen četné náhrobky, ale i domy, dodnes v Úsově stojící, kde Kerryho předkové bydleli.
Zmínil jste boj Abrahama Leipnikera Löwyho za znovupostavení synagogy v Úsově. Můžete nějak blíže vysvětli o co šlo?
V předvečer židovského svátku Jom kipur (Den smíření) v roce 1721 zašel dubický katolický kaplan Samuel Jelínek při návratu z Úsova z neznámého důvodu do synagogy, odkud po výstupu a hádce byl od Židů vypovězen. Zkomolená zpráva o tomto incidentu se bleskově roznesla po Úsově. Pobouřené obyvatelstvo, ozbrojené holemi a sekyrami, vniklo do židovské čtvrti i do synagogy. Hrozilo vypuknutí pogromu. Kaplan si naštěstí včas uvědomil, co způsobil a co hrozí. Rozvášněný dav uklidnil a přiměl v odchodu. Následné udání a zejména soudní rozsudek podepsaný v roce 1722 císařem Karlem VI. však svojí krutostí překvapil všechny. Součástí trestu bylo mimo mnohé jiné bičování hlavních viníků i jejich vyhnání ze země, zbourání místní synagogy a zákaz židovských bohoslužeb.
Když se Abrahama Leipniker stal starostou židovské obce, začal vyjednávat a navazovat potřebné kontakty. Dostal se po dlouhém úsilí s delegací až ke dvoru do Vídně a u císařovny Marie Terezie kde nakonec uspěl. Náboženská práva Židů v Úsově byla z velké části obnovena. Diplomatické vlohy nejspíš zdědil o sedm generací později i Abrahamův potomek, americký senátor a dnes nový šéf diplomacie John Kerry.

Do Londýna jsem cestoval osobně. Kurátorka starých tisků Židovského muzea v Praze Olga Sixtová mi poradila, že na University College v Londýně existuje speciální archiv, kde jsou uloženy mnohé vzácné rodinné dokumenty, jež se vztahují k židovské historii a že tam by mohly být i dokumenty o Abrahamu Leipnikerovi. Ty se tam dostaly proto, že jeho někteří potomci se odstěhovali v 19. století z Úsova do Londýna. Tak jsem tam jel, byl jsem v Londýně asi týden a objevil nádherné materiály, mezi kterými nechyběl ani vlastnoručně psaný a ilustrovaný testament Abrahama Leipnikera Löwyho, který sepsal pro svoje potomstvo. Ve svých spisech mj. podrobně popsal pohnutou historii úsovských Židů v 18. století, které byl sám významným aktérem.

Pozvání pro Johna Kerryho bylo vypracováno a odeslano. Nabízíme mu zprostředkování návštěvy veřejné, ale především i soukromé, při které garantujeme, že nebudeme informovat media, politiky ani žádné zvědavce, aby se mohl v klidu poklonit památce svých předků a dotknout se svých vlastních kořenů; bez humbuku, kamer a mikrofonů. S návštěvami potomků z Izraele, Německa, Belgie, USA i Česka, kteří přicházejí uctít památku svých předků na židovský hřbitov v Lošticích či Úsově máme dost zkušeností a proto si uvědomujeme, jak důležité, duchovní a intimní chvíle to pro ně zpravidla jsou. Nikdy jsme se díky tomu nesnažili mediálně zviditelnit a nehodláme to učinit ani v tomto případě.

Historie židovské komunity v Úsově včetně informaci o potomcích Abrahama Leipnikera Lowyho se nachází na našich webových stránkách. Jednoho dne se nám ozvala paní z Havaje s tím, že se z našich webových stránek dozvěděla, že je příbuzná s Johnem Kerrym a že nám děkuje. S poděkováním měla prosbu. Svěřila se nám, že její předkové rovněž pocházejí z Úsova a že její poslední předek, který v Úsově zůstal a zemřel někdy v 19.století se jmenoval Emanuel Lowy. Dále ve svém e-mailu uvedla, že si je vědoma toho, že na úsovském hřbitově se nachází více než 1100 náhrobků, a že mnohé náhrobní kameny byly během časů zničeny a že také je srozuměna s tím, že v době, kdy byla na hřbitově zřízena střelnice pro členy hilterjugend došlo k další devastaci novodobějších náhrobků. Přesto žila v nadějí, že náhrobek jejího úsovského předka snad existuje a prosila o jeho nalezení a vyfocení.
Snad v tentýž den v odpoledních hodinách jsem doprovázel návštěvníky hřbitova v Úsově a ukazoval jsem jim mj. náhrobek Abrahama Leipnikera Lowyho. Když se zaobírali vlastními myšlenkami, můj zrak zabloudil na vedlejší, tehdy povalený, náhrobek. A na něm bylo vyryto jméno Emanuel Lowy. Neuvěřitelná náhoda. Náhrobek jsem tedy vyfotil a hned poslal pani do Havaje. Její nedšeni bylo velké. Nabyla přesvědčení, že jsem genius, který zná všech 1100 náhrobků zpaměti. Přiznám se, že jsem ji nechal při tom. Skutečnost, že alespoň jediný člověk na světě, byť ve vzdálené Havaji, se domnívá, že jsem genius, je příliš svůdná a příjemná na to abych ji dementoval.

Rodokmeny se stávají při jejich rozvětvování, velmi složité. Předkládám Vám tímto snad tu nejjednodušší verzi seznamu předků, za kterou mne všichni profesionálové, včetně mého váženého poradce a učitele pana Ošance zatratí, ale doufám, že to veřejnosti alespoň trochu poslouží:
Abraham Leipniker Löwy zplodil v Úsově Menkeho. Menke měl dceru Schendl. Schendl zplodila Leopolda. Leopold byl otcem Siegfrieda, narozeného v Úsově 1834. Ten měl dceru Idu. Ida s Frederikem Kohnem /Kerrym zplodila Richarda. Richard měl syna Johna Kerryho. Ten je nyní senatorem a ministrem zahraničních věci USA.