The fates Mohelnice

Richard Schmitz

Vzpomínka na jednu mohelnickou pamětní desku zničenou v roce 1938.

V roce 1935 byla v Mohelnici slavnostně odhalena pamětní deska Richardu Schmitzovi na jeho rodném domě - dnes Olomoucká 24. Pro tento akt tehdy existoval dobrý důvod – Schmitz byl totiž v předchozím roce jmenován starostou Vídně a v prosinci 1935 slavil padesáté narozeniny. Odhalení se zúčastnilo velké množství lidí, včetně pana faráře a představitelů politického i kulturního života. Mohelničtí na svého rodáka byli patřičně hrdí a městští radní zaslali oslavenci do Vídně srdečné blahopřání.

Richard Schmitz se narodil 14. prosince 1885 jako 5. dítě v rodině, která měla celkem 14 dětí. Přestože jeho předkové žili ve městě od roku 1616, Richardův otec byl na sklonku devatenáctého století nucen odejít s rodinou z Mohelnice za lepším živobytím do Vídně.
Ale i v hlavním městě říše patřili spíš k chudším obyvatelům. Richard díky svému nadání
a píli vystudoval gymnázium a později dokonce i univerzitu. Když ukončil studia, začal se věnovat novinařině. Po skončení 1. světové války a rozpadu monarchie byl zvolen za křesťansko sociální stranu do vídeňské městské rady. Již v průběhu dvacátých let se stal ministrem sociální péče a později působil jako ministr školství a rakouský vicekancléř.

V roce 1934 jej kontraverzní kancléř Egelbert Dollfuss jmenoval starostou Vídně.
Schmitz se ujímá této funkce ve velmi složité a výbušné politické situaci. V sousedním Německu se krátce před tím zmocnil vlády Hitler a nacisté začali usilovat o připojení Rakouska k říši. Richard Schmitz otevřeně vystupoval proti nastupujícími nacizmu a proti všem jednáním a pokusům o spojení obou zemí. Nenechal se zastrašit ani atentátem při kterém 25. července 1934 nacistický agent zavraždil kancléře Dollfusse.

Schmitz byl členem rakouské křesťansko sociální strany, která v té nebezpečné době sice inklinovala k autoritativním až fašizujícím tendencím, ale zároveň rozhodně bojovala proti domácím i německým nacistům a stoupencům Adolfa Hitlera. Také aktivně mj. podporovala snahy o návrat Habsburků do Rakouska v naději že oživení tradiční rakousko-habsburské minulosti ozdraví národní sebevědomí a zastaví alarmující nárůst vlivu nacistů a komunistů
v zemi. V rámci těchto snah byl například v koncem květnu 1934 ve Vídni oficiálně přivítán nejpopulárnější rakouský arcivévoda (a obnovitel hradu Bouzova) Evžen Habsburský, který tak na požádání vládních činitelů ukončil svůj nucený basilejský exil.

Politická situace se však vyvíjela pro celou Evropu a tedy i pro Rakousko nepříznivě. Dne13. března 1938 Hitler uskutečnil tzv. Anschluss, kterým si splnil svůj dlouholetý sen o připojení rodného Rakouska k Německu. Hned po příjezdu wehrmachtu do Vídně byl Richard Schmitz zbaven funkce a poslán s dalšími prominentními odpůrci nacismu a přestaviteli židovské komunity do koncentračního tábora v Dachau.

Zpráva o dění v Rakousku se dostala do Mohelnice. Hrdost občanů na významného rodáka rázem vyprchala a byla nahrazena rozhořčením a nenávistí proti jeho osobě. V noci na 24. března 1938 se dav opět shromáždil před rodným domem Richarda Schmitze - tentokrát aby jeho pamětní desku zničil. Deska tedy slavného rodáka nepřipomínala dlouho - necelé tři roky.

Schmitz naštěstí svou pamětní desku přežil o mnoho let. Přečkal útrapy sedmiletého věznění v koncentračním táboře. (V letech 1942 -1945 byl jeho „přítelem“ a spolutrpitelem v Dachau mj. i mohelnický kaplan Johann Kostron, který zdejší farnosti sloužil od r. 1939 až do svého zatčení gestapem v červnu 1942). Schmitz se po osvobození shledal se svými dětmi. Jeho žena se však konce války bohužel nedočkala. Po válce se věnoval obnově a podpoře křesťansko sociální publikační činnosti a působil jako generální ředitel vídeňských nakladatelství „Herold“ a „Abrecht Dürer“.

Richard Schmitz zemřel ve Vídni 27. dubna 1954. Jeho potomci nezapomněli na rodiště svého otce. Před nedávnem předali informace a materiály o jeho osudech zpět do Mohelnice prostřednictvím paní Hildegardy Kaplové a během setkání se členy sdružení Respekt a tolerance ve Vídni.