Osudy Šumperk

Ludwig Strassmann

Ludwig Strassmann, tragický konec úspěšného života

Narodil se v roce 1872 ve Vizovicích. Roku 1890 odchází s rodiči a sourozenci Moritzem a Mathildou do Šumperka. 1899 se žení s Agnes Marstallingerovou
a konvertuje ke katolické víře. Stane se z něho závodní kontrolor, později mistr pivovaru v Hanušovicích a v roce 1917 se vypracuje až na technického ředitele. Zavedl do pivovaru mnoho novinek: elektrifikace namísto petrolejových lamp, nový varný dům s linkami na mytí lahví a sudů. Od roku 1907 do 1938 stoupá výroba piva od 90000 na 160000 hektolitru. Na počátku 30. let jde Ludwig Strassmann do penze
a přesídlí do Šumperka.

Když jeho syn Walter v roce 1929 promoval na právníka, poprvé se otevřela se otázka jeho původu. Mnohem vážnější situace však nastala, když do transportů začali být v roce 1944 zařazováni i míšenci druhého stupně, tedy děti ze smíšených manželství. Tato informace měla pro rodinu fatální následky.

Je odpoledne druhého vánočního svátku 1944, když se 72 letý uznávaný pán z Lautnerovy ulice (Gabelsbergerstrasse) vydává na cestu, kterou předtím už nesčetněkrát šel se svou ženou. Oblíbená procházka na Tulinku (dříve se místu říkalo Buergerwald,Tanzplan). Tentokrát jde sám a už se nikdy nevrátí domů. Jde městem, lesem. Jak dlouho tam asi seděl na lavičce a jaké myšlenky jej zaměstnávaly – to už se asi nikdy nedozvíme. Zřejmě však převažovaly starosti o život jeho dětí. Přestože Ludwig Strassmann po svatbě s křesťankou Agnes v roce 1899 konvertoval, hrozilo jim stejné nebezpečí, jako Židům samotným, neboť nacisté je v norimberských zákonech označili jako „míšence 1. stupně“, tedy lidi s částečnou diskriminací. Otec Ludwig se obával o jejich životy a na konci svých úvah si na místě podřezal žíly
a vykrvácel. Ludwig Strassmann už nenašel žádné jiné východisko, jak ochránit své nejbližší před pronásledováním fašistů.

Mrtvému Ludwigu Strassmannovi nebylo povoleno místo odpočinku na městském hřbitově. V nejužším rodinném kruhu byl tedy za účasti katolického kněze pohřben na židovském hřbitově bez náhrobku.

Smutný osud však potkal také jeho ženu Agnes. Po válce sice z jejího domu odešel říšský německý finanční úředník, který se zde po nástupu nacismu zabydlel, ale zároveň ji však nový majitel, který si dům zabral po Němcích, z domu vykázal. Agnes se ujal její soused, který jí poskytl malou komůrku pod střechou a nechal ji zde bydlet až do „vystěhování“. Jedni jí vzali otce a manžela a druzí bydlení a právo na slušný život.

Tímto tragickým činem se však otci Ludwigu Strassmannovi skutečně podařilo své děti zachránit. Dcera Hildegard se provdala za primáře Dr. Simona a žila šťastně až do roku 1971, kdy zemřela v německém Garmisch-Partenkirchenu.

Syn Walter sice za nacismu nedostal pevné pracovní místo, pracoval jako poradce u známých průmyslníků na severu Čech, ale přežil a po válce vstoupil do služby bavorské státní kanceláře zřízené pro lidi, kteří museli utéct anebo byli odsunuti. Walter Strassmann byl člověkem, který vypracoval komentáře k zákonům pro okamžitou pomoc, vyrovnání těžkostí a zákonu o odsunutých. V roce 1967 šel jako ministerský rada do penze a zemřel v roce 1984.

O náhrobek a tedy i trvalou vzpomínku na tento smutný osud se postaral o mnoho let později Gerhard Wanitschek ve spolupráci s Drahomírem Poláchem, Igorem Kroupou a studenty SOŠ památkové péče v Šumperku. Zrealizovali tak myšlenku uctít památku Ludwiga Strassmanna kamenem vysokým 72 cm, tolik měl v době úmrtí let a vrchní hrana je ulomena stejně násilně, jako byl ulomen jeho život.