Vzpomínka na Jiřího Fiedlera

V českomoravské krajině panuje zvláštní zvyk. Nejsme zvyklí oceňovat lidi za jejich života, za jejich přínos společnosti a za jejich kvality. Co nás na lidech upoutá, je nějaká osobní tragedie. To potom zpráva proběhne médii, lidé diskutují, jak to šlo udělat jinak a lépe a kdo za to mohl a zase je klid.

Ano, i my začínáme zprávu o výjimečném člověku Jiřím Fiedlerovi a jeho paní Dagmar mediální zprávou o tragédii, ve které zaznělo, že tragická smrt – zaviněná třetí osobou - těchto krásných lidí, jež sousedé považovali za klidnou dvojici, žijící s kočkou v paneláku, ve kterém donedávna bydlel i současný prezident Miloš Zeman je plná otazníků. Nejmenovaný bulvární tisk o tomto hrůzném činu napsal krátkou reportáž. Pan prezident je v ní citován výrokem, jež překypuje citem jemu vlastním: „Vražda byla v paneláku, kde jsem bydlel. Musím vás ale zklamat, nespáchal jsem ji.“  Citovaná zpráva byla otištěna v zajímavém a výstižném článku Eulogy for a Source (Chvalořečení zdroje), který nevyšel u nás, nýbrž v New Yorku, kde se jeho autorka Helen Epsteinová zabývá právě dílem a životem významného historika, našeho skvělého odborníka na židovské památky a dlouholetého pracovníka Židovského muzea v Praze Jiřího Fiedlera.

U nás byste moc zpráv o životě pana Fiedlera nenašli.

Důvodů pro mlčení médií v tomto směru může být několik. Jeden z nich je již uveden výše, druhým bude patrně neuvěřitelná skromnost váženého pana Jiřího. Dovolte nám v dnešním zamyšlení přiblížit jeho životní dílo v krátkém medailonku, ve kterém budeme vycházet z článku Helen Epsteinové (viz Eulogy of a Source, New York Times, Sunday Opinion Pages,  9.3.2014)  a z osobních vzpomínek na spolupráci a setkání.

Kéž se nám společně podaří minimálně zaplnit mezeru v našich médiích o přínosu a kvalitách jeho osobnosti a částečně touto vzpomínkou se pokusíme zacelovat mezeru, která tu zůstala po jeho nedobrovolném odchodu.
Pokud i Vy, laskaví čtenáři, budete mít osobní vzpomínku na pana Jiřího Fiedlera, budeme rádi, když ji zveřejníte na našem facebookovém profilu či se o ni podělíte s námi osobně či prostřednictvím jakékoliv pošty, nebo když výjimečné osobnosti pana Fiedlera věnujete vzpomínku jen tak samy pro sebe, pro něj...

Pan Jiří Fiedler se narodil v březnu 1935 v Olomouci.  Bylo mu deset let, když se poválce vraceli přeživší Židé a bylo jim zřízeno prozatímní ubytování  právě v jeho škole. V patnácti letech jej zaujaly staré noviny psané v jidiš a on pojal touhu si je přečíst. Začal se proto pomalu a trpělivě učit dešifrovat hebrejské znaky a brzy již četl jidiš. Ve stejnou dobu se u něj začal projevovat hlubší zájem o lokální historii. Začal jezdit na svém kole po okolí a dokumentovat, fotografovat či skicoval staré kostely a ostatní polorozpadlé budovy a vytvářel seznamy historických památek. Některé z nich již dnes neexistují.

Jiří Fiedler vystudoval filologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté dostal práci editora a redaktora v nakladatelství Albatros, a také překládal dětské knihy z polštiny a srbochorvatštiny. Jeho vášní byl však stále místopis. Ačkoliv sám není Žid, jeho zájem se v sedmdesátých letech rozšiřuje a specifikuje na židovské hřbitovy a synagogy. Zvláště hřbitovy mu učarovaly, pořizoval si fotodokumentaci náhrobků, často velmi zarostlých, vozil proto s sebou na kole i zahradní nářadí.

Fotografie, jež Jiří Fiedler pořídil v Lošticích v roce 1978 a které nám zaslal pro náš archiv RT.

Jeho bývalý spolužák pracoval v Židovském muzeu v Praze a během komunistické éry se Jiří snažil opakovaně dostat do archivu, který byl však v té době sledován tajnou policií a všechny individuální pokusy o jakékoliv bádání nedávné historie byly ihned monitorovány a hlášeny. Jiří tedy pokračoval ve shromažďování map, pohlednic, fotografií, dopisů a jiných dokumentů po svém.  Během let se stal závislým na tomto koníčku, prostě nemohl přestat. Jeho archiv obsahoval tisíce pozoruhodných fotografií a dokumentů, které zcela zaplnily jednu z místností jeho bytu.  V nekrologu Židovského muzea v Praze je k tomu uvedeno: K obrazovému materiálu současně získával i faktické informace pečlivě excerpované z nespočetných zdrojů. Jiří Fiedler v době zmaru činil, čemu se měly věnovat odborné instituce, a sklízel za to nevůli StB i podezíravost okolí. V době naprostého pohrdání židovským kulturním dědictvím v Čechách a na Moravě vykonal práci, z níž mohou čerpat generace dalších badatelů oblasti židovského místopisu.

Fotografie pořízené rovněž panem Fiedlerem, tentokrát v roce 2001, kopie taktéž věnované našemu archivu RT.

Bezprostředně po pádu komunismu publikuje svou knihu Židovské památky v Čechách a na Moravě, ve které využívá svých bohatých znalostí i materiálů ze svého archivu (viz Fiedler, J. Židovské památky v Čechách a na Moravě, Praha, Sefer 1992; anglické vydání Jewish Sights of Bohemia and Moravia, Sefer 1991) 

V roce 1996, při již svobodné reorganizaci Židovského muzea, byl Jiří Fiedler přizván mezi stálé zaměstnance.  Tam se především věnoval, ve spolupráci s Danielem Polakovičem, projektu Encyklopedie židovských obcí, sídlišť a památných míst na území ČR.  Na přípravě této neobyčejně rozsáhlé elektronické encyklopedie se zúročuje jeho více než třicetileté bádání i jeho soukromý archiv. 

Jiří Fiedler zažil obě totality minulého století, ani jedna jej nezastavila v jeho zájmu s hluboce  humanitním smýšlením.

Občanské sdružení Respekt a tolerance při svých výzkumech a bádáních se v mnohém obracelo na jeho hluboké znalosti a při svých projektech často s pokorou žádalo o radu právě Jiřího Fiedlera, který ve vší své skromnosti vždy rád pomohl, poradil, potvrdil, vyvrátil či obohatil získané informace o židovských komunitách nebo osobnostech našeho regionu.  Za mnohé uveďme spolupráci při přípravě českého vydání knihy modliteb pro židovské ženy – Neuda, F. Hodiny zbožnosti. Mohelnice, Respekt a tolerance 2008, na jejichž genealogických výzkumech se Jiří Fiedler podílel, nebo na mapování židovské historie na Šumpersku, která je shrnuta v publikaci -  Kol. Ti, kterým bylo vráceno jméno, nebudou zapomenuti. Mohelnice, Respekt a tolerance 2012. Jeho jméno a poděkování je uvedeno v této publikaci i na úvodním panelu výstavy Obyčejní lidé v neobyčejných časech, která bude do konce roku 2014 putovat po školách a vzdělávacích institucích. 

Vzpomínka na Jiřího Fiedlera bude vždy provázena požehnáním a jeho život nechť nás inspiruje.  Zůstáváme s mnohými díky a trvalou vzpomínkou.

Další vzpomínky viz